Když ministr zdravotnictví žádá o sounáležitost

To se tak jednoho rána probudíte, podíváte se, co nového ve světě, a první věc, kterou vidíte, je doslova vtipná žádost ministra zdravotnictví o sounáležitost…

Cituji pana ministra Blatného: „Opatření, která jsme zavedli přestala fungovat. Situace je špatná (…). Bez vaší sounáležitosti to nebude mít smysl.“

Člověku vytane na mysl něco jako: Kdybyste to sami respektovali. Nebo si nehráli na elity, viz. dovolené Vás samotných nebo rodinných příslušníků v cizině. Nebo plnili, co slíbíte, viz. vliv na podnikatele a Vaše rádoby náhrady ušlých příjmů. Nebo elitářství ve smyslu rozhodování, co je či není dobré pro zákazníka. Nebo jiný druh elitářství jako setkávání se na párty místo v kancelářích. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Stále při Vaší zjevně naivní mysli očekáváte, že se množina lidí, kteří pravidla dodržují bude zvětšovat? Nebo že to snad bude Vaše zásluha, že je budou lidé dodržovat? Společnost se opět formuje sama a sama se učí rozumný přístup, protože tady evidentně selháváte páni politici.

Milý Watsone, řešení celé té šlamastyky je tak prosté. Jděte sami osobním příkladem. Nikoliv jen ministr zdravotnictví nebo jeden člověk. Vy všichni, jak tam ve Strakovce sedíte.

Chce se mi citovat Baťu. „…důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
Osobním příkladem! Víte, co to je osobní příklad, že jo?